Pohádka o kohoutkovi a slepičce

Bylo jednou za krásných letních dní na malém statku uprostřed zelených luk a rozkvetlých polí. Na tomto statku žil starý kohoutek jménem Petr s jeho milovanou slepičkou Alenkou. Byli nejlepšími přáteli a společně prožívali každý den radost ze svobody a lásky.

Každé ráno, když slunce vykukovalo za obzor, Petr vstával a zakokrhal tak silně, že probudil celý statek. Jeho kokrhání bylo jako pozvánka do nového dne plného dobrodružství a zábavy. Alenka, která spala vedle něho, se vždy usmála na jeho kokrhání a začala hrabat v zemi, hledajíc zrníčka a broučky.

Jednoho dne, když procházeli polem, Alenka nalezla starou skleněnou lahev, která se ztratila někde v trávě. Byla to zvláštní lahev s jemnými ozdobami a zářivým závojem. Zvědavě ji otevřela a najednou se z lahve vynořil malý zlatý kohoutek. Jeho peří zářilo jako slunce a jeho oči svítily jako hvězdy.

"Jsem kouzelný kohoutek a vyplním vám jedno přání," zazpíval zlatý kohoutek s jemným hlasem.

Alenka a Petr byli ohromeni a radostně vyslovili své přání: "Chceme, aby naše láska byla věčná a nesmrtelná, ať nás nic neoddělí."

Zlatý kohoutek se usmál a zakokrhal jasnější než kdy dříve. "Vaše přání bude splněno," řekl.

Od té chvíle Alenka a Petr žili šťastně a spokojeně, a jejich láska byla známá po celém statku. Zlatý kohoutek zůstal s nimi jako ochránce jejich lásky, a když se přiblížily jejich stáří, proměnil je v dva krásné zlaté sochy. Tyto sochy dodnes stojí na statku a připomínají všem návštěvníkům, že pravá láska je nesmrtelná a věčná.

A tak skončila pohádka o kohoutkovi a slepičce, kteří si navždy zachovali svou lásku a štěstí.

---

Tato pohádka zdůrazňuje sílu lásky a přátelství a přináší do našich srdcí pocit naděje a optimismu.